Malebná zahrada se spoustou zeleně vytváří ostrov obklopený hradbou panelových domů. Vznikl tak jakýsi vnitroblok sevřený novodobou zástavbou a protknutý systémem cest a pěšin tak, jak vznikala okolní zástavba. Ona intimita a soukromí zahrady i celého místa je zřejmě navždy ztracena a nové vazby i využití tvoří z celé zahrady poloveřejný prostor. I z tohoto důvodu je v návrhu ponechána vila tak jak byla postavena- jako soliter, jako objekt který je dokončený, ke kterému není třeba již nic přidat. Co je naopak třeba je nutnost definovat nové vztahy a vazby na okolní zástavbu a vztahy.
Navrhovaná dostavba území je tedy tvořena dvěma drobnými objekty – solitery  – pavilony (SO1 – výtvarný pavilon a SO2 – pavilon hudby a tance), které svým měřítkem, umístěním i hmotou nekonkurují dominující vile, a zároveň v území vytváří nové prostory – snaží se do zahrady vnést nově vymezené průhledy,  a prostory. V návaznosti na hlavní vstup do vily pak nově vytvářejí polo veřejný prostor – místo pro setkání, odpočinek a sdílení se. Nedílnou součástí návrhu je i umístění nových plastik- monumentů  dotvářejících celý prostor.